Výhled bez zamlžení a okna bez plísní

Dny se ochlazují a pomalu ale jistě začíná na plno topná sezóna. S ní ale přicházejí i problémy s vlhkostí v bytě a zarosená okna. Vysoká vlhkost přitom nejenže může poškodit zařízení domácnosti, ale má také negativní dopad na zdraví. I když v dnešní době už k rosení oken nedochází ani tak často, ani v takové míře jako dřív. Nejenže jsme kvalitu oken i jejich zabudování do konstrukce posunuli kupředu, ale vývojem si prošel i náš životní styl – například už doma nevyvařujeme prádlo, jako tomu bylo za časů našich babiček. Navzdory moderní době se však okna někdy mlží. Jestli je to známkou problému, nebo ne, a jak tento nešvar odstranit, vám poradí Michal Široký z Saint-Gobain Building Glass.

S orosením oken se můžeme setkat v nejedné domácnosti. Nejčastěji se s ním potýkáme ve starších domech s vyšší vlhkostí, kde se také častěji setkáváme s hygienickými problémy v podobě plísní. I v novostavbách však může docházet k rosení oken. »Na vině zde může být ještě vlhký stavební materiál anebo třeba mokré procesy, které na místě probíhaly během výstavby. Neznamená to tedy, že je s okny hned něco špatně. Je zkrátka potřeba dbát na důsledné větrání, aby vše mohlo pořádně vyschnout,« radí Michal Široký z Saint-Gobain Building Glass.

Vlhkost může být nebezpečná

Určitého stupně vlhkosti v bytě se nikdy nezbavíte. Jen dýcháním každý z nás vyloučí až tři litry vody za den. Vliv na vlhkost vzduchu v bytě zvyšuje také vaření bez používání digestoře a pokliček, sušení prádla v místnosti, sprchování či velké množství květin v domácnosti. V nevětraných místnostech se kvůli vyšší vlhkosti daří plísním a roztočům, což může mít neblahý vliv na vznik alergií, astmatu a jiných nemocí. Na druhou stranu příliš suchý vzduch může dráždit sliznice a vyvolávat těžší dýchání a kašel. Ideální vlhkost vnitřních prostor by se měla pohybovat okolo padesáti procent. Ke zjištění momentálního stavu vzduchu mohou pomoci domácí meteostanice.

Pokud se chcete zbavit jednorázově vlhkosti, je nejjednodušší důkladné vyvětrání. Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého ve vydýchaném vzduchu způsobí zhoršení výměny plynů v plicích a sníží se tím okysličování krve. To vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku.

Proč se voda sráží v bytě

Rosení oken z vnitřní strany může mít hned několik důvodů. Nejčastější příčinou bývá již zmiňovaná nadměrná vlhkost v interiéru. Na vině mohou být i okenní prvky s vysokou těsností, kdy vzduchová výměna mezi vnějším a vnitřním prostředím je téměř nulová. Vlhkost vzlínající ze zdiva se v nedostatečně větraných nebo vytápěných místnostech sráží na chladnějších plochách, například na oknech, a ta se rosí.

Dalšími faktory mohou být nedostatečné vytápění nebo nevhodně umístěná topná tělesa. Ke zvýšenému rosení oken rovněž přispívají stažené žaluzie nebo dlouhé a těžké závěsy, které brání cirkulaci vzduchu.

Prevencí vůči tomuto jevu je pečlivé vytápění místností v kombinaci s důsledným vyvětráním. Na jaře a na podzim je ideální intenzivně větrat 10 až 15 minut, v létě by okna měla zůstat otevřená minimálně půlhodinu. V zimě si pak vystačíme s pěti minutami intenzivního větrání průvanem. Žádoucí je otevřít okna ráno a před spaním, ideální je krátké větrání přibližně každé dvě hodiny.

Pokud již dojde ke vzniku plísní, je důležité je co nejrychleji odstranit. Nikoliv však mechanickou cestou, při které dojde jen k rozšíření spór do okolí, ale chemickou – tedy použitím fungicidního prostředku, které plísně zneškodní do hloubky a pak následného dočištění povrchů.

Dobré okno se nemlží

Samotné mlžení oken v interiéru je prakticky jen přirozený fyzikální jev – kondenzát vzniká srážením vlhkosti na chladném povrchu. V případě okna tedy musí teplý a vlhký vzduch narazit na studený povrch skla. Ovšem studené může být pouze takové sklo, které neizoluje dokonale. Z tohoto jednoduchého principu plyne, že problémem rosení vnitřních povrchů budou nejčastěji trpět stará dvojskla, zejména pokud jsou ještě vybavena zastaralými hliníkovými rámečky. »Hliník dobře vede teplo, čímž napomáhá vzniku tzv. tepelných mostů. Taková izolační skla nejsou schopna teplo zadržet a ani se jím sama ohřát. Jejich vnitřní povrch tedy zůstává studený a pak stačí, aby se v místnosti vařilo, sprchovalo či třeba jen trochu více dýchalo, a na skle se začne tvořit kondenzát,« uvádí Michal Široký z Saint-Gobain Building Glass.

Pro uživatele plynou z takového okna hned dva problémy – zaprvé kvůli nedostatečné izolaci vzrůstají náklady za energie a zadruhé dochází k vlhnutí povrchů, což často vede ke vzniku zdraví ohrožujících plísní.

Na dnes používaných trojsklech už se vnitřní kondenzát obvykle netvoří, a pokud k tomu přece jen dojde, tak je to buď při extrémních podmínkách, nebo kvůli použití zastaralého typu distančního rámečku – tedy již zmíněný hliníkový nebo obdobně nevhodný nerezový. V takovém případě je řešením výměna celého izolačního skla za takové, kde je použit takzvaný teplý rámeček z kompozitního plastu.

Rosení zvenčí nemusí znamenat problém

Vlhkost ale na naše domy a byty útočí i zvenčí. Ranní zamlžení či námraza v zimních měsících není nic výjimečného. Nejde ani o závadu, naopak – je to důkaz velmi dobrých izolačních schopností okna, protože na těch hůře izolujících se kondenzát zvenčí netvoří. »U již zmíněných dvojskel ke vzniku kondenzátu dochází jen velmi zřídka, protože z interiéru uniká teplo, které venkovní sklo nahřívá. Teplota povrchu venkovní tabule proto neklesne pod rosný bod, což sice skýtá výhodu v podobě čistého ranního výhledu, ale na druhou stranu se to výrazně podepíše na spotřebované energií,« vysvětluje Michal Široký.

Řešením venkovní kondenzace je tedy nejen – a zase – dobrá izolace, ale především pak nesálavý povrch na venkovním skle. Venkovní exteriérová skla jsou silně emisivní, což znamená, že mají výraznou schopnost sálat teplo do okolí. Teplota jejich povrchu tedy klesá nejrychleji, a pokud je okno dobře izolované, nedochází ani k jeho ohřívání. Jakmile se teplota dostane pod rosný bod vzduchu, objeví se kondenzát. Během jasné zimní noci povrchy chladnou ještě víc, takže se teplota venkovních tabulí dostává pod bod mrazu a kondenzát na skle mrzne. 

Chcete-li se vnějšímu zamlžení vyhnout, stačí použít sklo s tvrdým nízkoemisivním pokovením na vnější straně. Toto pokovení je pro viditelné světlo prostupné, ale pro tepelné sálání je odrazivé (nízkoemisivní). Taková úprava omezuje tepelné ztráty sáláním, a tím i zabraňuje nadměrnému ochlazování. Teplota skla proto neklesne pod rosný bod, což výrazně snižuje tvorbu kondenzátu. »Výhodou zde je, že pokud se nebude sáláním ochlazovat venkovní sklo, bude i vnitřní sklo výrazně teplejší. Tím se podstatně zvýší tepelná pohoda v místnosti a významně klesne riziko tvorby kondenzátu na interiérovém skle, a to i v případě dvojskel,« dodává odborník ze Saint-Gobain.

Kondenzát mezi skly

Mluvíme-li o rosení oken, nelze opomenout také vznik kondenzátu mezi skly. Tento jev už je však známkou poruchy okna, s největší pravděpodobností jeho špatného těsnění. V takovém případě je pouze jediné řešení – oprava okna a výměna izolačního skla.