Přejít k hlavnímu obsahu
x
Zelenou nať a spousty vitamínů si můžeme dopřát i v zimě.

Pěstujeme zelené natě v zimě

Venku za okny mrzne, jen praští, ale pravověrnému zahrádkáři ani to nezabrání, aby si něco vypěstoval. Pro zpestření stravy a její obohacení vitaminy můžeme i v zimě pěstovat zelené natě. Alespoň pár snítek zeleného… Stačí trochu místa u okna, vhodná pěstební nádoba a jde se na to!

Nezapomínejte však, že při pěstování doma mají bylinky větší nároky než na záhonu. Vyžadují častější zálivku, zároveň je ale důležité rostlinky nepřelít. Bylinky vysazujeme či vyséváme do květináčů či truhlíků s dostatečně velkým drenážním otvorem a vespod vytvoříme ještě drenážní vrstvu z hrubšího písku nebo štěrku. To zajistí dostatek vzduchu pro kořeny a zabrání trvalému podmáčení.

 

Řeřicha setá (Lepidium sativum) je jednoletá bylina, patřící do čeledi brukvovitých. Je velice zdravá, nenáročná na pěstování, má výjimečnou chuť a můžete si ji doma vypěstovat kdykoliv během roku, což oceníme především v zimě, kdy je zapotřebí dodávat tělu vitaminy a minerály přirozenou cestou.

Řeřicha setá

Z dlouhého hlavního kořene vyrůstají rozvětvené stonky (dorůstají do výšky přibližně 30 cm), listy jsou peřenoklané. Květy jsou malé, mají bílou nebo slabě načervenalou barvu. Semena jsou drobná, mají červenohnědou barvu a jsou uložena v malých šešulích.

Ke konzumaci jsou určeny její lístky, které vyrůstají již několik dní po vysetí. Obsahují velké množství vitaminů A, C (při vaření se tento vitamin ztrácí), B1 (thiamin), beta karoten a éterické oleje a silice, které mají antimikrobiální působení a celkově podporují imunitu. Některé z nich (C, beta karoten) patří k antioxidantům, které zbavují tělo škodlivých volných radikálů a zabraňují degenerativnímu procesu v tkáních a buňkách.

Řeřicha má ostrou chuť podobnou ředkvičce. Jemně nasekanou řeřichu můžeme přidávat do různých tvarohových, vaječných a sýrových pomazánek, je velmi chutná v zeleninových salátech. Používá se také do omáček, paštik, na chleba s máslem a do majonézy. Řeřicha se dá i tepelně upravovat, hodí se například do zeleninových polévek. Nevýhodou je, že při vaření ztrácí většinu vitaminu C a také svou typickou chuť.

Řeřicha patří k nenáročným bylinkám. Rychle klíčí, za 8 až 14 dnů po vysetí ji můžeme konzumovat.

V truhlících, květináčích nebo miskách můžete řeřichu vysévat po celý rok. Semena však rychle ztrácejí klíčivost. Nekupujte proto starší semena. Klíčivost je uvedena na sáčku. Semena jsou drobná, v jednom gramu je obsaženo přibližně 500 semen. Vysévají se hustě na povrch zeminy. Zemina má být vlhká, stačí však i navlhčená vata, kterou položíte na plochou misku nebo talíř. Nádobu se semeny umístěte na stinné místo, kde vyklíčí. Nenechte ji vyschnout.

Jakmile bylinka začne kvést, nedá se již ke kořenění použít, protože už chutná hořce.

Jak snadno a rychle vypěstovat řeřichu za oknem? Do misky rozprostřeme vatu a nalijeme do ní čistou vodu tak, aby vata byla dostatečně vlhká, ale ne ponořená do vody. Pak na vatu nasypeme semínka. Nádobu dáme do tepla a temna na asi 2 dny, již druhý den semínka začínají klíčit. Řeřicha pro naklíčení potřebuje teplo a vlhko. Dbáme, aby vata byla stále vlhká. Naklíčenou řeřichu umístěte nejlépe na okno na světlé místo, kde brzy povyroste a zezelená. Sklízíme ji nůžkami a co nejdříve konzumujeme.

 

Pažitku (Allium schoenoprasum) v zahradách nejčastěji pěstujeme jako víceletou. Na podzim listy pažitky odumírají a rostlina do jara přežívá v cibulkách. Pokud však pažitce dopřejeme na podzim krátký odpočinek, můžeme si na nati plné vitaminů pochutnávat díky přirychlení mnohem dříve, než by na jaře vyrašila na záhonech.

Pažitka

V hluboké zimě je to jeden z nejcennějších zdrojů vitaminů A, B, C i řady minerálií. V kuchyni má široké použití. Dá se jí ochutit chléb s máslem nebo polévky. Výborně chutná nasekaná do salátů či vaječných jídel, kde může nahradit cibuli, která má mnohem dominantnější chuť i vůni, ale i houbových pokrmů. Přidává se i k lehkým rybím specialitám nebo do omáček. Pro svou zelenou barvu bývá nejen kořením, ale i ozdobou jídel na talíři. Je sice možné dostat narostlý trs pažitky hotový v obchodě, ale kdo má na zahradě pár trsů pažitky na volném záhoně, může si v zimě narychlit nať vlastní.

Vyžaduje to však přípravu. K tomu, aby se trs probudil k rašení, potřebuje nezbytně alespoň krátké období klidu, podobně jako většina ostatních cibulovin. Pro zimní rychlení musíme proto v době od začátku října do konce listopadu vyspělé trsy ze záhonu i s kořenovým balem vyrýt a nechat na vhodném místě zatáhnou nať, vysušit a přejít mrazem. Teplotě pod bodem mrazu bychom měli rostliny vystavit nejméně 2–3 dny. Po několikatýdenním období klidu můžeme zahájit rychlení.

Trsům zkrátíme kořínky a odstraníme suché listy, můžeme je na půl dne ponořit do vlažné vody. Potom je vysadíme do květináčů o průměru alespoň 10 cm nebo do truhlíku a umístíme je do prostředí s pokojovou teplotou. Sázet nesmíme hlouběji, než původně pažitka rostla na záhonu. Jakmile vyraší, je nutné přemístit je na co nejsvětlejší místo, nejlépe na okno vytápěné místnosti. Během rychlení už trsy nesmějí proschnout.

Ideální je stanoviště s dostatečným množstvím rozptýleného světla o teplotě v rozmezí 15–22 stupňů Celsia. Je-li však příliš teplo a nedostatek světla, vyrostou jen tenké, slabé a bledé listy. Ideální je, pokud můžeme pažitce dopřát prostor mezi okny. Prudké slunce na jižním parapetu by jí ale mohlo ublížit.

Nať začínáme sklízet, když rostliny dosáhnou výšky 10 cm, tedy přibližně za 3–4 týdny od výsadby. Trsy rostoucí pažitky pravidelně zaléváme. Častou chybou však bývá nadměrná zálivka. Pažitka lépe snese krátké vyschnutí než dlouhodobé přemokření.

Rychlené rostliny na jaře vysadíme zpátky na záhon. Alespoň jednu sezonu bychom je měli nechat zotavit, a tedy méně seřezávat nať a nepoužívat k rychlení.

 

Petržel (Petroselinum crispum) je dvouletá, někdy až vytrvalá rostlina z čeledi mrkvovitých. Pochází z východní části Středomoří. Rostlina je chladuvzdorná, velmi odolná, a je tak ideální zimní zelenina. Její výhodou je, že roste i v částečném stínu. První rok vytváří petržel přízemní listovou růžici a v kořenu se shromažďují zásoby. Druhým rokem se objeví mohutná lodyha s okoličnatým květenstvím.

Petržel nať

Nať i kořen petržele mají v kuchyni uplatnění v mnoha jídlech. Aroma listů petržele se vařením rychle ztrácí, kořen je konzumován samostatně jako zelenina nebo se přidává pro zlepšení chutě do polévek a omáček. Petrželovou nať bychom měli konzumovat hlavně čerstvou, a to denně v množství, které nabereme na polévkovou lžíci

Petržel je pro vysoký obsah látek důležitých pro lidský organismus a své léčebné účinky velmi oblíbenou zeleninou. Listy mají vysoký obsah beta karotenu a kyseliny listové. Kyselina listová obsažená v nadzemních částech rostliny podporuje správnou tvorbu tkání a dělení buněk. Petržel v malé dávce působí povzbudivě na chuť k jídlu, podporuje trávení a zvyšuje vylučování moči, proto je součástí urologických čajů. Má také antibakteriální účinky. Velké dávky (hlavně kořen a plody) jsou škodlivé až jedovaté, zvláště u žen během těhotenství. Vyvolávají mimo jiné stahy dělohy, vedou k jejímu překrvení a k překrvení zažívacího traktu. Je proto vhodné vyhnout se v těhotenství konzumaci většího množství listů petržele. 

Za oknem můžeme naťovou petržel pěstovat několika způsoby. Můžeme si přímo připravit truhlík či jinou pěstební nádobu, v níž petržel pěstujeme během vegetačního období, a pak ji jen před příchodem mrazů přeneseme do tepla. Další možností je na podzim opatrně vyrýt ze záhonu několik rostlin (ponecháme jen malou listovou růžici) a přesadit je do nádoby. Konečně lze využít i seříznutých vršků kořenové petržele, které ve vlhku a teple rychle vyraší a po několik týdnů budou zdrojem aromatické natě. Stačí je položit na vlhkou vatu či do misky s trochou vody. Stejným způsobem získáme i celerovou nať.

Naťová petržel za oknem vyžaduje spíše stinnou než slunečnou polohu, dobře snáší chlad.

 

Cibulová nať. Na její rychlení vybereme malé cibulky nebo použijeme cibuli, která nám při skladování už vyběhla. Na noc cibule namočíme do vody, druhý den je po zaschnutí zasadíme do připravené nádoby se zemí. Cibulce škodí hodně vody, proto ji nepřelévat. Nať tak i se samotnou cibulí obsahují různé léčivé látky, které jsou schopny zastavovat růst virů, bakterií, plísní apod. A hlavně, nasekaná nať ochutí polévky, brambory, můžeme jí ozdobit maso či ji přidat do salátů…

Cibule nať