Přejít k hlavnímu obsahu
x

Naučme děti pořádně jíst

Babičky se s námi, pokud šlo o jídlo, příliš nepáraly. Sotva jsme vyskočili z plenek, často i dříve, museli jsme jíst to, co bylo zrovna na stole. Pravda, pokrmy byly většinou s menším množstvím soli a jen nepatrně kořeněné. Zásadně se jedlo společně, a to i v případě dětí, které bylo nutno ještě krmit. I od stolu se chodívalo společně. Slavné jsou rodinné průpovídky: »Bylo to dobré, odcházím!« A také:»Nechutná mi to babi, ale je to asi dobré…« Či také: »Nemusíš to jíst, když nechceš. Jen to ochutnej! A počkej, až všichni dojí.«

Maminky a babičky věděly, že křikem a vyhrožováním, či vynuceným odchodem od stolu, když dítě nechtělo jíst, nic nezmohou. Ostatně ani dospělí mnohdy nejí vše, co dostanou na talíř, a nikdo je za to netrestá, jak dobře víme. Podívejme se na to, jak to s námi zvládaly.

Něco jsme zmínili již v úvodu, ale opakování není na škodu. První zásada, kterou babičky uplatňovaly je: všichni, kdo jsou zrovna doma, jí společně u stolu. Dítě má mít svoje místo, které mu nikdo jiný neobsadí. Brzy si zvykne a s rostoucím věkem je dokáže hájit. I když dítě nechce jíst pokrm, který jste mu připravili, mělo by zůstat na místě a počkat, až všichni dojedí. Vyhrožování - »když to nesníš, nic jiného nedostaneš« - nic neřeší. Lepší je - »nemusíš to sníst, jen ochutnej!«

Děti potřebují jídlo mnohokrát ochutnat, než mu přijdou na chuť. Moudré maminky nechají dítě ochutnat nový pokrm i když se nad ním »ofrňuje«. Teprve v dalším kole mu nabídne něco jiného. Z moudra babiček a zkušených maminek dnes čerpají například v mateřských školkách. Všechny děti dostanou stejné jídlo, nikdo je však nenutí je sníst, ale všechny děti musí zůstat na svých místech, dokud společný oběd neskončí. A děti to respektují. Nenuťte děti jíst něco, co jim opravdu nechutná. Jen posílíte jejich odpor k dané potravině. Nepřestávejte jim však nové potraviny nabízet. Třeba jim přijdou na chuť později. Především se to týká syrové zeleniny a ovoce.

Babičky, a zkušené maminky poučené svými maminkami a babičkami, důsledně uplatňovaly a uplatňují zásadu: Jděte příkladem! Vysvětlit to mužskému osazenstvu stolu a starším sourozencům je sice někdy složité, ale většinou to pochopí. Mnoha věcem (včetně zlobení) se totiž děti naučí tím, že napodobují. Když »mužský« nervózně prohazuje lžičkou v misce mrkvový salát s jablky a ptá se »co to proboha je?«, vaše dvouleté vnouče skoro určitě prohodí:»Bléé, co to je? Neci já!« A můžete se spolehnout na to, že když starší bratr nechce jíst »žužliny« (kousky tučného masa a zbytky šlach), jeho mladší sestra je také jíst nebude. Děti nás napodobují. Babičky to věděly, proto se (když to jen trochu šlo) předem s dědou dohodnuly na tom, že si nandá do misky pořádnou porci zeleninového salátu a bude ho chválit přesto, že by si dal raději kus studeného pečeného bůčku s hořčicí a křenem.

Dejte dětem šanci vybrat si! Chleba s máslem a sýrem nebo něco sladkého k snídani? Jablko nebo zelenina ke svačině, či snad toast s plátkem šunky? Když si dítě může vybrat, uvědomí si, že na jeho názoru záleží. Babičky byly opravdu moudré a tak, když jsme odmítli nabízený oběd, děda (předem »vyškolený«, byť tvrdil, že šaška nikomu dělat nebude) se po odloženém jídle začal sápat se slovy: »Snad takovou dobrotu nevyhodíme!« Naše reakce byla prostinká: »Ne, to je moje…«  Dnes tento trik zkouším na svých vnoučatech. A funguje!

Nechte děti vařit! Prázdninové pobyty dětí u prarodičů jsou k tomu ideální. Času je relativně dost. Naklepat paličkou plátek masa, pokrájet oloupané brambory, nakrájet krajíc chleba na kostičky, každou nechat namazat máslem, obložit ji vlastnoručně nakrájeným sýrem a kouskem okurky – kdo by neochutnal? Patlání dětských ruček v těstě je nejen zábavou, ale i užitečnou školou. Babičky to věděly a proto i tvarově nepovedené bramborové knedlíky v poklidu dětem uvařily. O koláčích vyzdobených kde čím ani nemluvě. Tento trik používaly babičky i při přípravě syrové zeleniny. Její krájení a ochucování dítka láká a ochotně ochutnávají vše co připravily.

Ano, naše babičky a maminky věděly jak na nás.