Přejít k hlavnímu obsahu
x

Dehydratace a infekce

Patříte k těm, které  často bolí hlava? Nemusí to být jen z prodělaného stresu. Nejčastějším důvedem bolestí hlavy je obyčejná voda. Tedy její nedostatek v těle. Téměř polovina české populace někdy trpí dehydratací, třetina dokonce několikrát ročně, jak ukázal aktuální průzkum AquaLife Institutu. Odhalil také, že více než polovina Čechů mylně považuje dehydrataci za větší problém v létě než v zimě. Jenže zvláště teď v chladných dnech je dehydratace stejně nebezpečná, jako v létě, ne-li více. Může nejen ohrozit správnou funkci termoregulace organismu, ale při prochladnutí dochází snadněji k infekcím. A to včetně bolestivých infekcí močových cest.

Ne každý si uvědumuje, že nároky těla na příjem tekutin v zimním období jsou celkem vysoké. Je to dáno mrazivým počasím i pobytem ve vytápěných prostorech, kdy mráz a suchý vzduch vysušují sliznice. Přechody z tepla do zimy a naopak zase kladou zvýšené nároky na termoregulační systém, který do značné míry ovlivňují tekutiny v těle. Organizmus tudíž musí být dobře hydratovaný, aby zvládal výkyvy vnější teploty bez změny teploty tělesné. V chladném počasí je navíc obecně nižší subjektivní pocit žízně. Proto jsou v zimě ohroženy dehydratací především malé děti nebo starší lidé. A i když to není tolik zřejmé, také v rámci zimních aktivit, jako je chůze v hlubokém sněhu, zimní sporty, stavění sněhuláka, koulování, odhrabávání sněhu apod., tělo ztrácí tekutiny. »Snížení objemu tělesné vody vede ke změnám v prokrvení tělesných orgánů – přednost v zásobení mají tzv. životně důležité orgány, tj. mozek, srdce, plíce, svaly a nadledviny, zatímco tzv. vnitřní orgány jsou prokrvovány méně. Mezi ně patří trávicí trakt a ledviny a tyto orgány bývají při déle trvající dehydrataci poškozeny jako první,« vysvětluje spolupracovník AquaLife Institutu docent Pavel Těšínský, vedoucí lékař JIMP ve FN KV a předseda SKVIMP ČLS JEP.

O dehydrataci víme, ale neřešíme ji

Z výsledků průzkumu také vyplynulo, že veřejnost označuje za jednoznačně nejčastější příčinu lehké dehydratace nedostatek tekutin a těžké dehydratace střevní potíže, nevolnost nebo virózu. Lidé, kteří mají s dehydratací osobní zkušenost, významně častěji zmiňovali příznaky jako bolesti hlavy, sucho v ústech nebo krku, tmavou moč a zácpu. Tři čtvrtiny Čechů se snaží dehydrataci předcházet, nejčastěji tím, že pijí pravidelně v průběhu celého dne, bezmála čtvrtina z nich pouze nárazově, až když na sobě ucítí projevy dehydratace. Při zvýšeném pocení doplňuje minerální látky pouze polovina populace.

»Podle průzkumu1) je o tom, že dehydratace představuje stejně závažný problém v létě i v zimě, zatím informována a přesvědčena jen necelá polovina české populace. U tří čtvrtin Čechů se liší letní pitný režim od zimního, nejčastěji v množství vypitých nápojů, jejich druh nehraje větší roli,« říká Markéta Linková, vedoucí týmu výzkumné agentury Médea Research.

Pravidelnost je důležitá

Na správné hydrataci je potřeba pracovat, jedna porce tekutin nic moc neřeší. Pocitu žízně, kdy už tělo volá o pomoc, se totiž musí předcházet a nečekat na něj – děti nebo senioři, dehydratací nejvíce ohrožené skupiny, se ho ani dočkat nemusí, protože žízeň často vůbec nepociťují. Vedle množství je důležité také složení tekutin, a to i v případě známek jejich nedostatku. Může ho způsobovat prosté zanedbání pitného režimu, ale také zvýšené nároky organizmu při nemoci, větší fyzické zátěži apod., kdy je třeba doplnit tělu spolu s tekutinami i minerální látky.

»V zimě, stejně jako v létě, by základem pitného režimu měla být voda v kombinaci s minerálkami – tím více minerálek, čím více sportujeme nebo se potýkáme se zvýšenou teplotou při virózách aj., zkrátka čím více se potíme. Přírodní minerálky obsahují důležité minerální látky a mají (musí mít) prokazatelný fyziologický účinek, proto nabízí tělu víc než obyčejná voda. Hodí se také čaje,« doporučuje nutriční terapeutka Věra Boháčová, spolupracovnice AquaLife Institutu.

Riziko dehydratace – infekce

Jedním z problémů, které mohou postihnout mnohé i díky špatnému pitnému režimu jsou infekce močových cest. Nejen, že jde o nepříjemné a bolestivé onemocnění, ale může u dětí a seniorů, kteří jsou dehydratací mnohem více ohroženi, velice rychle postupovat. A to i bez počátečních příznaků.

Infekce močových cest (cystitida) je zánětlivé onemocnění, které postihne v průběhu života téměř každého z nás. Příčinou zánětu bývají přemnožené bakterie v močových cestách (např. Escherichia coli) a ty při těžším průběhu mohou doputovat přes močovody až do ledvin (pyelonefritida). Jedná se o druhé nejčastější onemocnění, kdy lékař předepisuje antibiotickou léčbu.

Nenápadné, plíživé projevy infekce

Odhalit infekci močových cest může být velmi obtížné, především u dětí a seniorů. Hlavně u starších pacientů se totiž typické příznaky jako pálení a řezání při močení, bolesti v podbřišku, častější močení, popřípadě přítomnost krve v moči nemusí objevit vůbec. »U starších lidí sledujeme většinou pouhou změnu chování, senior není schopen postavit se na nohy, nepřijímá stravu a tekutiny, je spavý. Vzhledem k tomu, že obranné mechanizmy močových cest i imunitního systému jsou již výrazně oslabené, infekce močových cest vznikají snadno a postupují velmi rychle. Mohou vést až k trvalé invaliditě a obtížnému návratu seniora do normálního života,« vysvětluje Helena Charbuláková z Nemocnice Mělník, kterou provozuje skupina VAMED MEDITERRA.

Několik kilo bakterií ohrožuje nejen ženy

Záněty močových cest se nejčastěji týkají žen. Mají totiž kratší močovou trubici, jejíž vyústění se nachází blízko konečníku. V tomto prostoru se vyskytuje masivní množství bakterií, až několik kilogramů. Ty se mohou snadno přenést do močových cest. Infekce ale ohrožuje také lidi s funkčními a anatomickými abnormitami v močových cestách. »Infekcí mohou onemocnět i muži s větší prostatou, která vytváří překážku odtoku moči a močový měchýř se pak nevyprazdňuje úplně. Ohrožení jsou i pacienti s dlouhodobě zavedenými močovými katetry do močového měchýře, které se snadno osídlí bakteriemi. Ty po katetru snadno vystoupají do vyšších etáží močových cest. K nemoci jsou náchylné i starší ženy se sestouplou dělohou a diabetici se ‚sladkou‘ močí, v níž se bakteriím dobře přežívá. Těhotným ženám se zase mění tvar močovodu a močový měchýř se posouvá zvětšující se dělohou, proto i ony častěji onemocní vyjmenovává rizikové skupiny lékařka.

Opakovaná antibiotická léčba vede k rezistenci

Při podezření na zánět močových cest je vždy nutné odebrat co nejdříve vzorek moči do sterilní zkumavky ke kultivačnímu vyšetření a v případě pozitivního nálezu včas nasadit antibiotika. V některých případech se může objevit takzvaná bakteriurie – bakterie se sice v močových cestách vyskytuje, ale nezpůsobuje infekci. »Kdybychom léčili každou takto usídlenou bakterii, docházelo by nejen k vysoké spotřebě antibiotik, ale zároveň by opakovaná antibiotická léčba postupně vedla k rozvoji rezistence. To znamená, že antibiotikum již není schopné bakterii zabít a musí se k léčbě podávat antibiotika vyšších generací. Proto je tolik důležité léčit infekce symptomatické, kdy má pacient známky infekce močových cest a k léčbě využívat antibiotika úzkospektrá, zacílená na danou bakterii,« dodává Helena Charbuláková.

Pít, pít a zase pít

Důležitým preventivním opatřením je dostatečný příjem tekutin. Ty mimo jiné pomáhají vyplavit bakterie z těla a zabraňují dehydrataci organizmu. To bývá problém především u starších pacientů. Je třeba důsledně dodržovat zásady hygieny, nezadržovat moč, udržovat si optimální hmotnost a dostatečně spát. »Pacienti, kteří mají zvětšenou prostatu, sestouplou dělohu či cukrovku, by se měli nechat důkladně vyšetřit a dodržovat doporučenou léčbu. Tak mohou výrazně snížit riziko opakovaných infekcí,« uzavírá lékařka.