Přejít k hlavnímu obsahu
x
Zaměstnavatel neplatí? Nedejte se!

Co dělat, když zaměstnavatel neplatí

Příjem ze zaměstnání je pro většinu pracujících klíčovou položkou domácího rozpočtu. Jeho zpoždění, či dokonce výpadek mohou způsobit velmi nepříjemné problémy, zvláště pokud postihnou člověka s nevelkou finanční rezervou nebo mají-li dlouhodobějšího trvání. Jak se v takové situaci bránit a jak minimalizovat její negativní důsledky, vám poradíme v dnešních Haló radách.

Každý zaměstnanec má ze zákona nárok na odměnu za práci, kterou odvedl pro svého zaměstnavatele. Ten je povinen mu ji vyplatit vždy nejpozději do konce měsíce následujícího po odvedení sjednané práce. Bohužel se někdy může stát, že zaměstnavatel pracovníkovi mzdu neuhradí včas, nebo mu ji nezaplatí vůbec.

Tato negativní zkušenost před nedávnem postihla i Františka, který působil na pozici strojního konstruktéra ve firmě, jenž se zaměřovala na opravy a údržbu kolejových vozidel. Pro svého zaměstnavatele tehdy pracoval již pátým rokem a se svou prací byl do té doby velmi spokojený. Neustálý přísun nových zakázek i investice do nového zařízení ho utvrzovaly v tom, že se firmě daří. O to překvapivější pro něj bylo, když mu zaměstnavatel zničehožnic přestal posílat peníze.

»Přesný důvod se patrně nikdy nedozvím. Údajně mělo jít o dočasný výpadek v důsledku zakázky, která přesahovala kapacitní i personální možnosti firmy,« vzpomíná František. Namísto krátkodobého výpadku ovšem zaměstnavatel Františkovi nakonec dlužil výplaty za 4 měsíce, bezmála 100 tisíc korun. Podobně na tom byli i jeho kolegové.

Zaměstnavatel jim opakovaně sliboval, že výplaty dostanou do dalšího měsíce, do týdne, během několika dalších dnů. »Vedení firmy přitom již muselo vědět, že nám nic nezaplatí. To mě na tom štve asi nejvíc,« říká František. Na doporučení kamaráda, který nedlouho předtím prodělal podobnou zkušenost, se František rozhodl přestat věřit slibům vedení a raději vyhledal pomoc advokáta.

Nenechte se opít rohlíkem…

Na radu advokáta František zaměstnavatele nejprve sám písemně vyzval k uhrazení dlužných výplat. Právě oficiální výzva k úhradě dluhu by měla být prvním krokem, který je vhodné v takové situaci podniknout. »Výzva by měla mít písemnou formu a v každém případě byste si měli ponechat doklad o jejím předání či odeslání,« doporučuje Pavel Staněk, advokát z České asociace věřitelů. V případě osobního předání by měl zaměstnavatel potvrdit její přijetí podpisem. Pakliže žádost odesíláte poštou, je vhodné ji zaslat doporučeně s dodejkou. I tu je dobré si pečlivě uschovat. Zákonem je v takové situaci dané, že se zásilka považuje za doručenou a převzatou i v případě, že si ji zaměstnavatel nevyzvedne. Současně je také dobré mít od zaměstnavatele písemně potvrzený přehled dlužných výplat, jejichž úhradu zaměstnanec požaduje.

Další kroky závisí na tom, zda zaměstnavatel na výzvu zareaguje a výplatu zaplatí, či nikoliv. Někteří zaměstnavatelé se mohou snažit mlžit a uklidňovat zaměstnance falešnými sliby o brzké úhradě dlužných výplat, stejně jako tomu bylo v případě Františka. Těmto slibům bývá lepší nenaslouchat a raději situaci aktivně řešit.

…a jednejte včas

»Vždy je lepší jednat včas, neboť dlužná mzda může být signálem špatné finanční situace zaměstnavatele, kvůli které může počet dlužných výplat postupně narůstat. Naopak šance, že zaměstnavatel bude mít dostatečné prostředky na jejich zpětnou úhradu, může být v takové situaci nižší a nižší,« upozorňuje Pavel Staněk.

Pokud tedy zaměstnavatel ani na základě oficiální písemné výzvy dlužnou mzdu neuhradí, je vhodné mu zaslat tzv. předžalobní výzvu. »Ta sice není povinná a zaměstnanec by tedy mohl podat rovnou žalobu za zaplacení dlužné mzdy, bez předžalobní výzvy by pak ale u soudu nemohl uplatnit nárok na náhradu nákladů řízení ze strany zaměstnavatele, a musel by je tak i v případě úspěšného výsledku řízení uhradit sám,« vysvětluje advokát z České asociace věřitelů. Pro zaměstnance je tedy výhodnější podat nejprve předžalobní výzvu a teprve v případě, kdy zaměstnavatel ani na ni nereaguje, přistoupit k žalobě.

Stejný postup zvolil i František. Soud zanedlouho potvrdil jeho nárok na úhradu dlužných výplat, zaměstnavatel ovšem ani v návaznosti na toto rozhodnutí nezaplatil. Františkův advokát proto jeho případ předal k exekučnímu vymáhání. Tento postup brzy přinesl kýžené ovoce v podobě úspěšného splacení celého dluhu. »Popravdě nebýt mého kamaráda a exekutora, patrně bych skončil jako ostatní zaměstnanci firmy, bez peněz i bez práce. Nakonec se ukázalo, že firma se dostala do takových existenčních problémů, že je už nedokázala ustát. Na dveře klepali nespokojení zákazníci, došlo k deinstalaci výrobních strojů a dalšího zařízení, zmizel vozový park a vůbec vše, co mělo nějakou cenu. Většina mých kolegů tak skončila s příslibem doplacení dlužných mezd, který nebyl a nebude nikdy splněn,« uzavírá František.

Při insolvenci pomůže Úřad práce

V případě, kdy má zaměstnavatel více dluhů, které dlouhodobě není schopen splácet, může se na vlastní žádost či na návrh některého z věřitelů ocitnout v insolvenčním řízení. V něm dochází ke správě či prodeji jeho majetku tak, aby bylo možné zaplatit co největší část jeho závazků vůči věřitelům, mezi které patří i zaměstnanci s nárokem na dlužnou mzdu.

»Své pracovněprávní pohledávky může zaměstnanec uplatnit u insolvenčního správce nebo u krajské pobočky Úřadu práce České republiky,« říká Oldřich Řeháček, insolvenční správce z kanceláře Administrace insolvencí City Tower. Stát totiž na zaměstnance v této situaci pamatuje a prostřednictvím úřadů práce je schopen jim alespoň část dlužné mzdy kompenzovat, aniž by museli čekat na výsledky insolvenčního řízení. »Na úřadu práce je možné požadovat mzdu až za tři kalendářní měsíce. Pokud zaměstnavatel dluží zaměstnanci mzdu za více měsíců, musí zaměstnanec svůj nárok na zbývající výplaty uplatnit klasicky v insolvenčním řízení,« doplňuje Oldřich Řeháček.

Mzdové nároky musí být u úřadu uplatněny písemně formou oficiálních tiskopisů »Žádost o uspokojení mzdových nároků« a »Doložení mzdových nároků zaměstnance«, které jsou na žádost k dispozici na pracovištích úřadu práce či na integrovaném portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. »Zároveň je nutné prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o provedení práce, případně dohody o pracovní činnosti,« dodává Oldřich Řeháček.

Právníci pomohou i s vymáháním dlužné výplaty

Okamžitá výpověď a nárok na odstupné

Pakliže zaměstnanec neobdrží mzdu za odvedenou práci ani do 15 dnů po uplynutí nejzazší doby její splatnosti, tedy nedostane-li například dubnovou výplatu do 15. června, má právo na okamžité ukončení svého pracovního poměru. Výpověď musí v takové situaci podat vždy písemnou formou, neboť k ústní dohodě se zde dle zákoníku práce nepřihlíží.

Při okamžitém zrušení pracovního poměru z důvodu dlužné mzdy má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy neboli odstupné. Jeho výše se odvíjí od výše jeho průměrného výdělku a odpovídá délce výpovědní doby. Ta je zákonem stanovena na minimálně dva měsíce. Pokud je ve smlouvě sjednaná delší výpovědní lhůta, musí se zaměstnavatel řídit tímto údajem.

Na mzdu máte nárok i při neoprávněném vyhazovu

Nárok na dlužnou mzdu může zaměstnanci vzniknout také v důsledku toho, že s ním byl ze strany zaměstnavatele neoprávněně ukončen pracovní poměr. Podle zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pouze z několika jasně určených důvodů. »Mezi ně patří například důvody organizační povahy, kdy zaměstnavatel ruší či přemisťuje svou provozovnu, zvyšování efektivity práce, kdy zaměstnanec může dostat tzv. výpověď pro nadbytečnost, dále zdravotní důvody na straně zaměstnance, které mu zabraňují ve výkonu dané práce, popřípadě porušování pracovních povinností ze strany zaměstnance,« vyjmenovává možné důvody pro vyhazov advokát Pavel Staněk a dodává, že v případě porušování pracovních povinností musí být zaměstnanec na své nežádoucí chování nejprve oficiálně upozorněn.

Pokud je zaměstnanec propuštěn z jiných než uvedených důvodů, popřípadě zaměstnavatel při výpovědi nedodrží zákonné lhůty nebo další formální náležitosti, může zaměstnanec u soudu namítnout neplatnost ukončení pracovního poměru, a to ve lhůtě dvou měsíců od rozvázání pracovního poměru. »Pokud soud rozhodne, že ukončení pracovního poměru skutečně nebylo oprávněné, pak má zaměstnanec nárok na náhradu ušlé mzdy až do doby konečného soudního verdiktu, který může padnout i měsíce až roky po zahájení soudního procesu,« říká Pavel Staněk.