Cesty mohou zahradu zkrášlit i zohyzdit

Jaro sice ještě na dveře neklepe, ale díky mírné zimě, kdy zem není promrzlá do hloubky, můžeme v zahradě provádět různé terénní úpravy. Patří k nim i budování cest. Zatímco na malém pozemku v zahrádkářské osadě patrně vystačíme s jednoduchými pěšinkami vysypanými pískem či zpevněnými jednoduše položenými dlaždicemi, ve velkých venkovských zahradách u rodinných domů půjde o složitější práci. Je nutné počítat s větší frekvencí provozu, zatížením auty a popř. dalšími stroji a činnostmi, které provoz domu provázejí. Totéž platí o honosnějších sídlech, kde zahrada přechází spíše v menší park.

Na povrchovou úpravu cest máme k dispozici poměrně široký výběr stavebního materiálu. Vhodný materiál vybíráme zásadně podle celkového charakteru zahrady a podle toho, pro jaký účel cestu budujeme. Cesty, které budou odolávat velkému zatížení, musíme založit dostatečně hluboko (30 až 50 cm) a také jejich povrchová úprava se musí k tomuto účelu přizpůsobit. Na povrchovou krycí vrstvu použijeme buď hrubou kamennou drť, oblázky zalité betonem, nebo betonové či zatravňovací dlaždice. Cesty provozně méně náročné zakládáme do menších hloubek. Jako krycí materiál použijeme ploché kameny, různé druhy dlaždic, písek, kamenné kostky, dřevěné špalíky a další materiály.

Cestu pak můžeme olemovat betonovými obrubníky, kameny, dlaždicemi nebo ji osázet okrasnými květinami. Plech, láhve, úlomky eternitu nebo podobný materiál k lemování cest nepoužíváme. Nesvědčí to o dobrém vkusu.

Dlážděné cesty

Dlážděné povrchy jsou poněkud pracnější a finančně nákladnější, zato však vzhledné a velmi trvanlivé. Dlažbu z kamenných kostek pokládáme na dobře utuženou vrstvu hrubého štěrku, na níž je 2 až 5 cm vrstva kopaného písku. Spáry mezi jednotlivými kostkami vyplníme pískem nebo cementovým mlékem. Jako krycí vrstvu můžeme rovněž použít dlaždice s různou povrchovou úpravou, různých tvarů a rozměrů. Předností těchto cest je poměrné bezpečná schůdnost i za nepříznivého počasí. Jednotlivé dlaždice se pokládají na pískový podklad. Mezery mezi dlaždicemi se vyplní zeminou, pískem, betonem nebo se osejí travní směsí. Při kladení pravidelných dlaždic musejí být spáry rovné a všude stejně široké.

U nepravidelné dlažby si musíme nejdříve rozmyslit, kde ponecháme spáry pro osázení a kde dlaždice položíme těsně k sobě. Souvisle můžeme osázet jen spáry na cestách vydlážděných deskami, kdežto spáry mezi malými dlaždicemi osazujeme jen částečně. K osázení používáme trvalky snášející dobře šlapání. Nejlepší jsou Antennaria - kociánek, Paronychia - chrustavečka, Sagina úrazník apod. Zásadně neosazujeme trvalkami, které tvoří husté, vyšší trsy nebo mají tučné listy (netřesk). Rovněž nevhodné jsou trávy, poněvadž z nedostatku místa se kopcovitě vyklenou a tím ztěžují chůzi i čištění cesty. Dlaždice, ať již betonové nebo z přírodního kamene, mají být aspoň 7-8 cm vysoké, aby se neviklaly. Šířka se pohybuje mezi 40-50 cm: Po usazení mají být o 2-3 cm výše než okolní terén.

Zvláštním druhem, vlastně náhradou cest, jsou pěšiny, tvořené jednou nebo dvěma řadami dlaždic nebo kamenů vzdálených od sebe na délku jednoho kroku. Těmto pěšinám říkáme také šlapáky a zakládáme je na místech, kde se nevyplatí budovat souvislou cestu. Vzdálenost středů jednotlivých dlaždic musí být 65-70 cm, tj. na délku kroku. Usazené dlaždice obsypeme zemi a obsejeme trávou nebo obložíme drny. V květinových záhonech a ve skalkách nahradíme trávu mechovými trvalkami.

Zatravňovací dlaždice

Často se uplatňují betonové zatravňovací dlaždice. Vyrábějí se ve dvou základních typech mřížkové a patkové. Mřížkové dlaždice jsou výrobně jednodušší, a proto na trhu levnější. Ani jeden druh však není pro chůzi příliš pohodlný, jsou vhodné spíše pro příjezdové cesty nebo automobilová stání.

Plastová zatravňovací dlažba funguje jako variabilní stavebnice. Základní prvky mohou být obohaceny o speciální doplňky, díky kterým může zatravňovací systém přesně kopírovat tvar terénu.

Plastová zatravňovací dlažba zachovává přirozený koloběh vody - do podloží se vsákne mnohem více vody, než umožňují tradičně využívané materiály (beton, živičné povrchy, zámková dlažba).

Snadno se pokládá a instaluje, díky speciálnímu systému zámků je pokládka zatravňovací dlažby jednoduchá a rychlá. Pokládá se na vyrovnaný podklad. K vytvoření nosné vrstvy  pro zajištění optimální drenáže plochy se doporučuje použít štěrkodrť (frakce 5/32 až 5/63 mm). Výšku nosné vrstvy je třeba zvolit podle předpokládaného zatížení plochy a všeobecných předpisů o stavbě cest a silnic. K vyrovnání případné vrstvy nerovností nosné vrstvy je možné systém tvárnic položit na vrstvu drti (frakce 4/8 mm) o maximální síle 2 cm.

Zatravňovací dlažbou lze zpevnít jakýkoliv, i nerovný terén, přitom zachová jeho přirozený ráz. Po zpevněné ploše můžete jezdit vozem, na koni apod., aniž byste ji poškodili. Zatravňovací dlaždice lze úspěšně použít i ke zpevňování svahů a břehů potoků či ostatních vodních nádrží, ke zpevnění odpočinkových koutů apod.

Kamenné povrchy

Velmi pevné a povětrnostním vlivům odolné jsou povrchy cest z kamenů. Trvanlivost této dlažby je závislá na dokonalé přípravě pevného podloží a na bezpečném usazení jednotlivých kamenů. Kameny zapouštíme do země tak, aby mírně vyčnívaly nad okolní terén. Časem si tyto kameny sednou a nebudou překážet při sekání trávníku. Podobně odolná je i zámková dlažba, její kvalitní provedení je však technologicky náročné a je lépe zadat je odborné firmě. Vhodná je na širší chodníky a větší plochy, takže na menší zahrádce ji nevyužijeme.

Dřevěná dlažba

Svým vzhledem a charakterem povrchu velmi pěkně působí dlažba dřevěná. Je zvláště vhodná v bezprostřední blízkosti odpočinkových koutů, teras apod. Odolnost a trvanlivost dřevěné dlažby je závislá na druhu a kvalitě dřeva a na jeho důkladné impregnaci. Velmi vhodné a v praxi osvědčené jsou dřevo akátové, bukové a dubové. Dřevo musí být zdravé a dobře proschlé. Výška nařezaných špalíků může být 10 až 15 cm, šířka je libovolná. Takto připravený materiál impregnujeme máčením v některém přípravku, jichž je na trhu dostatečný výběr. Špalíky zakládáme na 10 až 20 cm dobře utuženou vrstvou štěrku pokrytou slabou vrstvou jemného písku. Spáry nakonec můžeme zalít roztaveným asfaltem.

Cesty pískované

Stoupání pěšin nemá být větší než 15 %, protože chůze je potom velmi namáhavá. Pěšiny s větším spádem jsou také velmi poškozovány při deštích. Je-li v některém úseku stoupání větší, vkládáme do pěšin dva i více schodů. Cestu na svazích vedeme v serpentinách nebo po vrstevnicích.

Síla jednotlivých vrstev závisí na použitém materiálu: Na udusané dno navezeme 8-12 cm silnou vrstvu středně hrubého štěrku, nebo až 20 cm inertního odpadního materiálu (rozbitých cihel, betonových úlomků, vybraných kamenů apod.). Nevhodné jsou oblázky, které se neusadí a vystupují pak na povrch. Mezery mezi hrubým štěrkem nebo cihlami vyplníme drobnějším materiálem. Po důkladném uváleni a pokropení navezeme asi 4 cm vázací vrstvy. Je to obyčejně těžší, nezaplevelená zem, která zabraňuje vyvalování štěrku na povrch a sešlapávání písku dospod. Místo vázací vrstvy můžeme použít geotextilii, případně kombinovat obojí (doporučujeme). Na povrch geotextilie rozprostřeme vrstvu říčního písku nebo jemné kamenné drti, která je trvanlivější a lépe chrání vázací vrstvu. Povrchovou vrstvu navážíme většinou až po úpravě okolního terénu a po osetí trávníkových ploch.

Pěšiny, které mají sloužit jen po krátkou dobu, zakládáme tak, že do urovnaného dna mírně vyhloubené pěšiny zaválcujeme slabou vrstvu drobnějšího štěrku nebo škváry. Povrch opět zasypeme slabou vrstvičkou písku.

Cesty betonové

Tyto cesty se zakládají z jedné nebo dvou vrstev betonu, navezeného na štěrkový nebo škvárový podklad. Svou jednolitostí a barvou působí v zeleni tvrdě, a proto se méně používají.

Cesty travnaté

Zakládáme je v místech s menším provozem a tam, kde jsou dobré podmínky pro růst a obnovování trávníku. V propustných půdách stačí, když ornici uválíme a osejeme směsí trav snášejících chůzi. V málo propustných půdách upravíme nejdříve drenážní vrstvu z kamenné drti, štěrku nebo hrubé škváry a na ni navezeme 15–30 cm silnou vrstvu dobré ornice, kterou po uválení osejeme. Travnatá cesta má mít mírně vypouklý příčný profil a má být poněkud vyvýšena nad okolní terén. Nevýhodou těchto cest je, že za rosy nebo i po menším dešti je chůze po nich nepříjemná.

Odpočívadla

Odpočívadla jsou místa, kde si můžeme odpočinout, pokochat se pohledem po okolí, nebo se i slunit. Vytvoříme je rozšířením cesty do geometrických nebo i nepravidelných tvarů. Zakládáme je podle stejných zásad jako cesty. Mohou být pískovaná, travnatá i dlážděná. Pro odtok vody je nutný mírný spád.